Historie klubu FC Rožnov pod Radhoštěm

SK RADHOŠŤ (1921)

Prvním organizátorem a také předsedou rožnovského fotbalu byl zdejší obuvnický mistr František KLIMEK, který spolu s redaktorem Františkem Kovářem založili klub a dali mu název SK RADHOŠŤ. Za klubovnu si v té době vybrali hostinec Koruna, v němž nejen o hráče, ale i o jejich výstroj nezištně pečoval hostinský a známý rožnovský řezbář František Majer. V té době se dění kopané odehrávalo na rožnovském rybníku a o rok později "Na mlýnku" v Tylovicích. Zájem širší veřejnosti byl o fotbal v jeho počátcích velmi slabý a diváckou kulisu tvořili většinou jen kluci. Jisté oživení nastalo příchodem několika ostřílených pracovníků a hráčů z rožnovské pletárny, kteří měli vliv a určité postavení. Byli jimi především Jindřich Kotouček, Fuchs, Ohnheiser a Polzer, kteří se stali spolu s pozdějším předsedou Malinou pilíři nejen prvního mužstva, ale i celého klubu.

V roce 1924 dochází ke změně umístění hřiště a začíná se hrát za továrnou na pletené zboží "Pod Skalkou", v nynějším prostoru ZŠ. V té době byl SK RADHOŠŤ nejlepším týmem v okolí. V roce 1925 se stal oficiálním mistrem Valašska a do svého stánku si zve nejen kluby valašské, ale i z širokého Ostravského okolí. Po úspěších a jejich podrobnostech s této doby se však těžce pátrá. V Rožnově sice vycházely Noviny Z pod Radhoště, avšak tento "klerikální" plátek fotbalu nepřál. Pokládal jej za ďábelské pokušení, které kazí mládež a funkcionáři klubu sami do něho nepřispívali. Což s odstupem času poukazuje na tehdejší pokrokové zaměření SK.

Příznivců fotbalu očividně přibývalo a tak i SK Radhošť hospodářsky sílil. Svou klubovnu přestěhoval do hotelu Elzer - nynější AGH HOTEL ****, jehož majitelem byl předseda klubu pan Malina. Z toho je zřejmé, že mecenáši sportu byli v té době nezbytní.

Ke krizi došlo v roce 1928, kdy se z Rožnova odstěhoval redaktor Kovář i předseda Malina a později se začali vytrácet i hráči. Začínal neodvratný rozklad. Finanční nesnáze a krize završily koncem roku 1929 likvidaci klubu. Úvodní kapitola rožnovské kopané tehdy skončila neslavně, avšak fotbalová vůle nepohasla.

SK ROŽNOV (1933)

Koncem dubna 1933 se Na mlýnku v Tylovicích schází ustavující schůze sportovního klubu s novým názvem SK ROŽNOV. Předsedou byl zvolen Jindřich Chuděj, sekretářem Josef Mužik a kapitánem Bohuš Zapletal. Jindřicha Chuděje ještě v témže roce střídá ve funkci předsedy jedinečný a obětavý pracovník Jindra Kotouček, který fotbalu zasvětil celý svůj život. Z původního klubu SK Radhošť přenesl do výboru cenné zkušenosti a po šest let moudře kormidloval bárku rožnovského fotbalu. Oporou v práci mu byli zejména Leopold Klestil, Fuchs, Frič a další.

V roce 1939 byla funkce předsedy svěřena vlivnému řediteli městské spořitelny Františku Hůzlovi. Po něm zasedl za předsednický stůl Bohuš Zapletal, sekretáře zastával Karel Tvarůžek a pokladníka Oldřich Kramoliš.

Ani SK Rožnov se však nevyhnul krizi. Došlo k ní v roce 1936, když se pro neshody s trestní komisí valašského okrsku vzdalo funkce ve vedení přes polovina členů výboru. Řešil to i sám předseda Slezské fotbalové župy pan Mikšaník i za podpory rožnovského předsedy pana Kotoučka. Nakonec se jim zdárně podařilo krizi překonat.

Sportovně se klubu dařilo střídavě. Nejúspěšnější pro první mužstvo byla sezóna 1935 a 1940.V mistrovských soutěžích se však pro tradiční smůlu nedostali dále než do 1. B třídy SŽF.

VÁLEČNÁ LÉTA

Nejen pro rožnovský sport, ale pro celou zemi jsou válečná léta nejsmutnější kapitolou novodobých dějin.Na pamětních deskách padlých a umučených přibývaly jména i rožnovských sportovců a činovníků. Ve výboru a v hráčském kádru se střídalo jedno jméno za druhým (František Klein, Bratislav Majer, František Štětka, Zdeněk Tobola, Rudolf Trčka). Na hřišti byla cítit tíseň, na hru padal smutek. Nakonec uzavírá smutnou válečnou kapitolu rožnovské kopané trosky hotelu Radhošť, pod kterými zůstává zasypaná veškerá jeho dokumentace.

S MÍREM SE VRÁTILA SPORTOVNÍ RADOST

Trvalo ještě nějaký čas než se situace v SK Rožnov v poválečném období stabilizovala. Bratislava Majera střídá ve funkci předsedy opět nestárnoucí Jindra Kotouček, kterému je po ruce František Hruška a další činovníci z pletárny. Na obzoru ale už vychází nová hvězda sportovních úspěchů. V Rožnově se buduje nový progresivní elektronický průmysl s věhlasným názvem Tesla. Ten pokládá základy společného klubu s názvem "SK národní podnik Rožnov", který vydržel až do reorganizace tělovýchovy v roce 1953. Po té vznikají v Rožnově dva fotbalové oddíly, DSO SPARTAK (Tesla) a DSO JISKRA (MOP - dnešní Loana).

DSO JISKRA

Jiskra v té době hrála I. B třídu, v níž pokračovala po svém předchůdci. Tehdy tato hvězdička na fotbalovém nebi začala zářit naplno. Žel, jak se později ukázalo, nebyla to stálice.

DSO SPARTAK

Spartak začal svou sportovní činnost od okresního přeboru. Hráčský a funkcionářský kádr tvořili zaměstnanci národního podniku Tesla, kteří přicházeli z okolí, ale i z Čech. Oddíl postupoval rok od roku s velkým náskokem bodů do vyšších tříd. Největšího úspěchu dosáhl v celostátním turnaji, kde mu jen o vlásek uniklo finále. Tehdy porážel i druholigové celky jako Gottwaldov na jeho hřišti, nebo Královo Pole na domácím hřišti v Rožnově.

Tuto dobu společně s rokem 1940 je možné považovat za nejúspěšnější období v celé historii rožnovské kopané.

A tu je na místě se poklonit tehdejšímu funkcionářskému kolektivu, v jehož čele stál Karel Stach, dále pak Zdeněk Jelínek, Miloš Pešta, Ota Juříček, Karel Hubáček a další.

Jiskra hrála v té době na hřišti u Harcovny a Spartak od roku 1953 na nově vybudovaném stadiónu u Tesly.

SLOUČENÍ KLUBŮ TJ ROŽNOV

V roce 1958 dochází k další reorganizaci tělovýchovy a sportu. A tak i v Rožnově vzniká jednotná socialistická sportovní organizace, do které je začleněn i spojený fotbalový oddíl. Jeho předsedou se stává Vladimír Dohnal, do výboru přicházejí další zkušení funkcionáři Otakar Hejný, Vojtěch Zelný, Jaromír Brada a členové z obou oddílů.

V průběhu následných let uplatňují zkušenosti v řídících funkcích hráči, kteří již zanechali aktivní sportovní činnosti. Ruku k dílu přidali ale i další aktivisté, kteří měli fotbal rádi - Ladislav Fohler, Bedřich Halamíček, Vlasťa Hradil, Ota Juříček, Jaroslav Mičola, Míťa Novotný, Mirek Mičola, František Trška, Karel Slovák, František Deák, Dr. Břetislav Vrtělka, Zdeněk Jelínek, Zdeněk Jadrníček, František Kabeláč, Zdeněk Staveník, Josef Stuchlík, Milan Hanák, F. Grulich a ostatní, kteří byli neúmyslně opomenuti.

V této dobře nestačilo jen dobře hrát a rozumně schůzovat, muselo se i manuálně makat. Bylo nutné započít rozsáhlou úpravu hřiště u Harcovny. V roce 1964 se započalo se zatravněním stadiónu u Tesly, kde se opět začalo hrát až v roce 1967. Na kontě dobrovolné práce fotbalových příznivců bylo více než 15 000 pracovních hodin.

V roce 1962 se konečně podařilo vybojovat postup do krajského přeboru, kde se mužstvo drželo po dobu čtyř let.

V údobí přestavby stadiónu byl zaznamenán nebývalý rozvoj mládežnické kopané. V tehdejších soutěžích hrála dvě dorostenecká a tři žákovská družstva. Hráčský kolektiv se natolik rozšířil, že bylo možné postavit tři mužstva mužů.

Nicméně paradoxem je, že zrovna první mužstvo v té době sestoupilo z krajského přeboru do I.A třídy, kde se střídavými výsledky hraje dodnes. Pravdou ale je, že mu postupy do vyšších tříd mnohokrát unikly jen o jediný bod.

Důvodem jisté stagnace byl odchod řady talentovaných mladých fotbalistů na studie, na vojnu, do jiných klubů hrajících vyšší soutěže (Barabáš, Mýdlo, Mazoch do VŽKG, Špurek a Kafka do Bohemians Praha, Furch do ŽD Bohumín a Jaromír Melichařík trvale do Zbrojovky Vsetín.

V letech 1971-76 se ve funkci předsedy postupně vystřídali Zdeněk Jelínek, Antonín Pečálka, František Beránek a Vlastimil Hradil, kterého v roce 1980 vyměnil František Hrstka. Do výboru se vrátili někteří dřívější osvědčení funkcionáři a s nimi v této době oslavujeme 60. výročí trvání rožnovského fotbalu.

Starostí pro ně neubylo. Bylo nutné zvýšit úroveň politicko - výchovné práce. Zvednout lať ku sportovních výsledků jednotlivých družstev, rozšířit členskou základnu. V této době došlo také k likvidaci stadiónu u Tesly, jehož prostory bylo nutné uvolnit dalšímu rozvoji koncernového podniku Tesla. Vyžádalo si to opět rekonstrukci hřiště u Harcovny, na které se přesunula veškerá sportovní činnost. Zvyšováním politicko -výchovné práce byly úměrné i výsledky získávání výkonnostních tříd a počty sportovců (celkem 165 hráčů). V soutěžích slušnosti byl dosažen titul "Vzorný oddíl I. Stupně", který byl kolektivu udělen v roce 1981.

V posledním desetiletí přibývají k předcházejícím obětavých funkcionářům ještě další: František Beránek, Vladislav Žitník, František Hrstka, Bohumil Hubáček, Josef Janků, Josef Bartoň, Zdeněk Frištenský, Lukáš Pisarík, Bohumil Huml, Břetislav Čáp, Viktor Lesný a Antonín Rozsypal.