Historie klubu FC Rožnov pod Radhoštěm

SK RADHOŠŤ (1921)

Prvním organizátorem rožnovského fotbalu byl zdejší obuvnický mistr František KLIMEK, který spolu s redaktorem Františkem Kovářem založili klub a dali mu název SK RADHOŠŤ. Obuvnický mistr byl také jeho prvním předsedou. Za klubovnu si v té době vybrali hostinec Koruna, v němž nejen o hráče, ale i o jejich výstroj nezištně pečoval hostinský a známý rožnovský řezbář František Majer.

V té době se dění kopané odehrávalo na rožnovském rybníku a o rok později "Na mlýnku" v Tylovicích. Zájem širší veřejnosti byl o fotbal v jeho počátcích velmi slabý a diváckou kulisu tvořili většinou jen kluci.

Jisté oživení nastalo příchodem několika ostřílených pracovníků a hráčů z rožnovské pletárny jako Jindřicha Kotoučka, Fuchse, Ohnheisera a Polzera, kteří měli určité postavení a vliv. Spolu s pozdějším předsedou Malinou se stali pilíři nejen prvního mužstva, ale i celého klubu.

V roce 1924 dochází ke změně místa hřiště a začíná se hrát za továrnou na pletené zboží "Pod Skalkou" v prostoru nynější ZŠ. V té době byl SK RADHOŠŤ na Valašsku nejlepším týmem. V roce 1925 se stal oficiálním mistrem Valašska a do svého stánku zve nejen kluby valašské, ale i ze širokého Ostravského okolí.              Po úspěších a jejich podrobnostech se však těžko pátrá. V Rožnově v té době sice vycházely Noviny zpod Radhoště, avšak tento klerikální plátek fotbalu nepřál. Pokládal jej za ďábelské pokušení, které kazí mládež a funkcionáři klubu sami do něho nepřispívali. Což nasvědčuje i o pokrokovém zaměření SK.

Příznivců fotbalu očividně přibývalo, a tak SK Radhošť i hospodářsky sílil. Svou klubovnu přestěhoval           do hotelu Elzer ( nynější AGH HOTEL ****) jehož majitelem byl předseda klubu pan Malina. Z toho je zřejmé, že mecenáši sportu byli v té době nezbytní.

Ke krizi došlo v roce 1928. Z Rožnova se odstěhoval redaktor Kovář, předseda Malina, později se začali vytrácet i hráči a začínal neodvratný rozklad. Finanční nesnáze a krize završily koncem roku 1929 likvidaci klubu.                                                                                                                                                               Úvodní kapitola rožnovského fotbalu skončila tedy neslavně, avšak štafeta sportovní vůle nepohasla.

SK ROŽNOV (1933)

Koncem dubna 1933 se Na mlýnku v Tylovicích schází ustavující schůze sportovního klubu s novým názvem SK ROŽNOV. Předsedou byl zvolen Jindřich Chuděj, sekretářem Josef Mužik a kapitánem Bohuš Zapletal. Jindřicha Chuděje ještě v tomto roce vystřídal ve funkci Jindra Kotouček, jedinečný a obětavý pracovník, který fotbalu zasvětil celý svůj život. Přinesl do výboru cenné zkušenosti z SK Radhošť a po šest let moudře kormidloval rožnovskou fotbalovou bárku. Oporou v práci mu byli zejména Leopold Klestil, Fuchs, Frič a další.

V roce 1939 byla svěřena funkce předsedy vlivnému řediteli městské spořitelny Františku Hůzlovi. Po něm zasedl za předsednický stůl Bohuš Zapletal, sekretářem se stal Karel Tvarůžek a pokladníkem Oldřich Kramoliš.

Ani SK Rožnov se však nevyhnul krizi. Došlo k ní v roce 1936, když se pro neshody s trestní komisí valašského okrsku, vzdala vedoucích funkcí přes polovina výboru. Krizi řešil sám předseda Slezské fotbalové župy pan Mikšaník a za podpory rožnovského předsedy pana Kotoučka se ji podařilo překonat.

Sportovně se klubu dařilo střídavě. Nejúspěšnější byla sezóna 1935 a 1940. V mistrovských soutěžích se však pro tradiční smůlu nedostal dále než do 1. B třídy SŽF .                                                                     Úspěchy z roku 1940 popisujeme pro ilustraci na jiném místě.

VÁLEČNÁ LÉTA

Nejen pro rožnovský sport, ale pro celou zemi jsou válečná léta nejsmutnější kapitolou novodobých dějin.  Na pamětních deskách padlých a umučených přibývala i jména rožnovských sportovců a činovníků.            Ve výboru i v hráčském kádru se střídá jedno jméno za druhým (František Klein, Bratislav Majer, František Štětka, Zdeněk Tobola, Rudolf Trčka). Na hřišti je cítit tíseň, na hru padá smutek. Nakonec válečnou kapitolu rožnovské kopané zasypávají trosky hotelu Radhošť, pod kterým zůstala i veškerá jeho dokumentace.

S MÍREM SE VRÁTILA SPORTOVNÍ RADOST

Trvalo ještě nějaký čas, než se situace v SK Rožnov v poválečném období stabilizovala. Bratislava Majera střídá ve funkci předsedy opět nestárnoucí Jindra Kotouček a po ruce mu jsou František Hruška a další činovníci z pletárny.                                                                                                                                               

Na obzor ale už vychází nová hvězda sportovních úspěchů.To když v Rožnově vzniká nový progresivní elektronický průmysl s věhlasným názvem Tesla. Vzniká společný klub s názvem "SK národní podnik Rožnov", který vydržel až do reorganizace tělovýchovy v roce 1953. Pak vznikají v Rožnově dva fotbalové oddíly, a to DSO SPARTAK (Tesla) a DSO JISKRA (MOP, dnešní Loana). 

DSO JISKRA

Jiskra hrála v té době I. B třídu, v níž pokračovala po svém předchůdci. Tehdy nová hvězdička na fotbalovém nebi začala zářit naplno. Žel jak se později ukázalo nebyla to stálice.

DSO SPARTAK

Začal svou sportovní činnost od okresního přeboru. Funkcionářský a hráčský kádr tvořili zaměstnanci nového národního podniku Tesla. Přišli sem z okolí a také z Čech. Oddíl postupoval rok od roku s velkým náskokem bodů do vyšších tříd. Největšího úspěch dosáhl v celostátním turnaji, kde mu jen o vlásek uniklo celostátní finále. A to když porazili i druholigové celky jako Gottwaldov (na jeho hřišti) nebo Královo Pole (v Rožnově).

Tuto dobu společně s rokem 1940 je možné považovat za nejúspěšnější období v celé historii rožnovské kopané.

A tu je na místě poklonit se tehdejšímu funkcionářskému kolektivu v jehož čele stál Karel Stach,                dále pak Zdeněk Jelínek, Miloš Pešta, Ota Juříček, Karel Hubáček a další.

Jiskra hrávala v té době na hřišti u Harcovny a Spartak od roku 1953 na nově vybudovaném stadiónu u Tesly.

SLOUČENÍ KLUBŮ TJ ROŽNOV

V roce 1958 dochází k další reorganizaci tělovýchovy a sportu, a tak i v Rožnově vzniká jednotná socialistická sportovní organizace. Do té je začleněn i spojený fotbalový oddíl. Jeho předsedou se stává Vladimír Dohnal a do výboru přicházejí zkušení funkcionáři Otakar Hejný, Vojtěch Zelný, Jaromír Brada a další členové z obou oddílů.

V průběhu dalších let uplatňují své zkušenosti v řídících funkcích hráči, kteří již zanechali aktivní sportovní činnosti. Ruku k dílu přidali ale i další aktivisté, kteří měli fotbal rádi - Ladislav Fohler, Bedřich Halamíček, Vlasťa Hradil, Ota Juříček, Jaroslav Mičola, Míťa Novotný, Mirek Mičola, František Trška, Karel Slovák, František Deák, Dr. Břetislav Vrtělka, Zdeněk Jelínek, Zdeněk Jadrníček, František Kabeláč, Zdeněk Staveník, Josef Stuchlík, Milan Hanák, F. Grulich a ostatní, které jsme neúmyslně opomněli.

V této dobře nestačilo jen dobře hrát a rozumně schůzovat. Muselo se i manuálně makat. Bylo nutno započít s rozsáhlou úpravou hřiště u Harcovny. V roce 1964 se započalo se zatravněním stadiónu u Tesly, kde se opět začalo hrát až v roce 1967. Na kontě dobrovolné práce fotbalových příznivců bylo více než 15 000 pracovních hodin.

V roce 1962 se konečně podařilo vybojovat postup do krajského přeboru, kde se mužstvo drželo se po dobu čtyř let.

V údobí přestavby stadiónu byl zaznamenán nebývalý rozvoj mládežnické kopané. V soutěžích hrály dvě dorostenecká a tři žákovská družstva a rovněž hráčský kolektiv se natolik rozšířil, že bylo možné postavit tři mužstva mužů.

Nicméně je paradoxem, že právě za této situace první mužstvo mužů sestoupilo z krajského přeboru do I.A třídy, kde se se střídavými výsledky hraje dodnes. I když mu mnohokrát unikl postup do vyšší třídy o jediný bod.

Důvodem jisté stagnace byl odchod řady talentovaných mladých fotbalistů na studie, na vojnu ale i do jiných klubů hrajících vyšší soutěže (Barabáš, Mýdlo, Mazoch do VŽKG, Špurek a Kafka do Bohemians Praha, Furch do ŽD Bohumín a Jaromír Melichařík trvale do Zbrojovky Vsetín.

V údobí let 1971-76 se ve funkci předsedy postupně vystřídali Zdeněk Jelínek, Antonín Pečálka, František Beránek a Vlastimil Hradil, kterého v roce 1980 vyměnil František Hrstka. Do výboru se vrátili někteří dřívější osvědčení funkcionáři. I s nimi v této době oslavujeme 60. výročí trvání rožnovského fotbalu.

Starostí pro ně neubylo. Bylo nutné zvýšit úroveň politicko-výchovné práce, zvednout lať ku sportovních výsledků jednotlivých družstev, rozšířit členskou základnu. V této době došlo k likvidaci stadiónu u Tesly, jehož prostory bylo nutno uvolnit pro další rozvoj koncernového podniku Tesla. Vyžádalo si to další rekonstrukci hřiště u Harcovny, na kterou se přesunula veškerá sportovní činnost. Zvyšováním politicko-výchovné práce byly úměrné i výsledky v získávání výkonnostních tříd  a počtu sportovců (celkem 165 hráčů). V soutěžích slušnosti byl dosažen titul "Vzorný oddíl I. Stupně", který byl kolektivu udělen v roce 1981.

V posledním desetiletí přibývá k předcházejícím obětavých funkcionářů ještě další: František Beránek, Vladislav Žitník, František Hrstka, Bohumil Hubáček, Josef Janků, Josef Bartoň, Zdeněk Frištenský, Lukáš Pisarík, Bohumil Huml, Břetislav Čáp, Viktor Lesný a Antonín Rozsypal.